Klinická kineziologie patokineziologie 1. díl, 2.díl

Publikace představuje úvod do nově budovaného oboru stejného názvu, vytváří a definuje nový koncept klinické kineziologie. Kniha vychází z akceptace pohybu jako důsledku řízených molekulárních změn, které jsou důsledkem evoluce pohybu.
Text prvního i druhého dílu proto obsahuje originální kapitoly zabývající se i anatomií dítěte – nipioanatomií – a jejím možným přesahem do kineziologie. Zvolený přístup umožnil přiblížit fyziologický pohyb k podstatě alespoň některých patologických procesů, které pohyb limitují. Klinická kineziologie se tak přibližuje k zatím nevyhraněnému oboru patokineziologie.
Bohatě ilustrovaná celobarevná publikace obsahuje v obou dílech celkem 845 obrázků.
První díl monografie metodologicky představuje úvod do nově budovaného oboru kineziologie a patokineziologie. Vytváří a definuje nový koncept klinické kineziologie. Historicky se opírá o dílčí publikace, které v průběhu 120 let v tomto segmentu literatury vznikly, a formuluje program klinické kineziologie 21. století. Dnešní evropská kineziologie studuje rozmanité formy pohybu především z hlediska jejich zevního projevu, vyšetření a spíše výjimečně i aplikace v rehabilitačním lékařství. Tato kniha vychází z akceptace pohybu jako důsledku řízených molekulárních změn, které jsou důsledkem evoluce pohybu. Text prvního i druhého dílu proto obsahuje zcela originální kapitoly zabývající se i anatomií dítěte – nipioanatomií – a jejím možným přesahem do kineziologie.
Zvolený přístup umožnil přiblížit fyziologický pohyb k podstatě alespoň některých patologických procesů, které pohyb limitují. Klinická kineziologie se tak přibližuje k zatím nevyhraněnému oboru patokineziologie. Podobně jako „anatomie dítěte“ jsou i tyto kapitoly prioritním pokusem o jejich koncizní zpracování.
Druhý díl monografie pokračuje v realizaci nového konceptu klinické kineziologie a patokineziologie na úrovni základní evoluce pohybu orgánových systémů a řízení pohybu a pohybových aktivit jednotlivých segmentů těla. Život je forma pohybu. Tento princip je uplatněn i u systémů, které nebývají v konvenční kineziologii předmětem kineziologického a patokineziologického zájmu – v prenatální kineziologii, orofaciální a viscerální kineziologii, kineziologii hrudní a břišní stěny a v základní problematice sportovní kineziologie.
V souladu s celkovou koncepcí klinické kineziologie a patokineziologie jsou jednotlivé kapitoly cíleny na vývojové proměny pohybových aktivit různých orgánových systémů postnatálně se vyvíjejícího organismu a na pochopení významu evolučních vazeb při řízení pohybu, včetně některých patologických stavů.