Chlopňové chyby - výučbový materiál k praktickým cvičeniam v simulátorovom centre

Jan Václavík - Zdeněk Lys a kolektív

Monografie zkušeného autorského kolektivu přináší ucelený pohled na polymorbidního pacienta z hlediska obecného i z hlediska jednotlivých odborností (primární péče, intenzivní medicína, geriatrie, interní obory, chirurgie a další). Problematika multimorbidity a s ní související polyfarmakoterapie je a bude každodenním chlebem práce především všeobecných lékařů, internistů, ale i všech ostatních specializací.

Dominantní zaměření publikace je na geriatrické pacienty se všemi jejich specifiky (křehkost, ztráta soběstačnosti, změny farmakokinetiky a farmakodynamiky, riziko pádů), ale problematika polymorbidity se týká také mladších pacientů, u kterých je situace často jiná – jsou zpravidla v lepší celkové kondici a soběstačnější. Léčba obou skupin pacientů má svá úskalí, v klinické praxi je třeba se vyhnout polypragmazii a v léčbě ponechat jen léky, které prokazatelně zlepšují prognózu. Polypragmazie zvyšuje riziko lékových interakcí a snižuje ochotu pacienta léky užívat. 

Z principu nelze poskytnout jednoznačný návod, jak o polymorbidního pacienta pečovat. Autoři v době téměř všudypřítomného nadbytku dostupných informací přicházejí s monografií, která vyplňuje mezeru na trhu. Přináší nejdůležitější doporučení pro diagnostiku a léčbu v různých specializacích.
Kniha je svým širokým záběrem určena praktickým lékařům, internistům i jiným specialistům. 

Lubomír Elbl - Petr Kala - Igor Kiss a kolektív

Klinický obor kardioonkologie se zaměřuje se na celoživotní péči o pacienty po onkologické a hematoonkologické léčbě s kardiovaskulárními komplikacemi a spojuje tak práci onkologa či hematoonkologa, kardiologa, angiologa, internisty i praktického lékaře. V péči oboru jsou i pacienti s primárními srdečními nádory.
 
Na počátku 70. let minulého století se objevily první informace o fatálním kardiotoxickém účinku chemoterapie obsahující antracyklinové deriváty. Během dalších deseti let byly publikovány velké randomizované studie, které vyhodnotily kardiotoxicitu těchto léků jako akutní, subakutní, chronickou a pozdní závažnou komplikaci jinak velmi efektivní protinádorové terapie, zejména v hematoonkologii. V současné době snad neexistuje onkologický léčebný režim, který by nevedl k nějaké formě kardiovaskulárního poškození. Od roku 1990 je zaznamenán strmý pokles onkologické mortality s nárůstem přežívajících po terapii, ale zároveň s rizikem rozvoje kardiovaskulární toxicity.
Většina kardiovaskulárních komplikací souvisí přímo s aktuálním podáním onkologického léčebného protokolu nebo k nim dochází v průběhu celé terapie. Mezi nejzávažnější projev kardiotoxicity patří poškození funkce srdce. Je častý zejména jako pozdní následek terapie řadu let po jejím ukončení u pacientů v remisi onkologického onemocnění a představuje závažný problém především u pacientů léčených v dětském a adolescentním věku.
Onkologická léčba ale výrazně zvyšuje riziko dalších kardiovaskulárních onemocnění. Zájem odborníků se proto obrací do oblasti arytmií, metabolického syndromu, ischemické choroby srdeční, srdečního selhání, cévních mozkových příhod apod.
Nová monografie předních odborníků oboru kardioonkologie se zaměřuje na pregraduální a postgraduální výchovu. Publikace cílí nejen na specialisty ve specializovaných kardiologických a onkologických centrech, ale především na velkou síť ambulantních lékařů, kteří musí pacienty převzít do dalšího mnohdy celoživotního sledování.

Petr Jakubec a kolektív

Kniha detailně pojednává o infekčních nemocech dolních cest dýchacích od trachey po terminální bronchioly, plicního parenchym a oblasti pohrudnice a pohrudniční dutiny. Tato postižení patří k nejčastějším, a to nejen infekčním, chorobám postihujícím lidstvo. Řada z nich se vyznačuje značnou morbiditou a mortalitou. Jejich výskyt je modifikován demografickými změnami, změnami v životním prostředí i rozvojem medicíny, a to v dobrém i zlém. Příkladem, který nám ukazuje, jak nás tyto nemoci mohou stále překvapovat a ohrožovat, je COVID-19 infekce. Ani v budoucnosti nemůžeme vyloučit další, bohužel možná i závažnější respirační infekce.

Kniha přináší komplexní až „holistický“ pohled na tato infekční onemocnění, respektive na takto nemocného člověka. Diagnostika a léčba těchto chorob jsou primárně v rukou pneumologů, ale jak ukazuje i rozsáhlý kolektiv autorů této publikace, je v řadě případů nutná multioborová spolupráce v péči o nemocné. Pozornost je zaměřena nejen na tradiční diagnostický a léčebný koncept, ale důstojné místo je věnováno i rehabilitaci, psychologické podpoře a ošetřovatelské péči v rámci celostního pohledu na nemocného.

Kniha je určena internistům, praktickým lékařům, pneumologům, chirurgům, intenzivistům, infekcionistům a studentům lékařských fakult.

Kolektív autorov

Slovenská odborná literatura v oblasti dětské chirurgie se v posledních letech dynamicky prosazuje mnoha výbornými publikacemi, ke kterým se úspěšně řadí i „ Moderné trendy v detských chirurgických oborech“ profesora MUDr. Milana Draguly PhD. Velkoryse a precizně pojaté dílo, na základě bohatých celoživotních zkušeností významného představitele současné slovenské dětské chirurgie tak navazuje na skvělý počin profesora Jaroslava Simana v jeho Princípoch chirurgie, ke kterým se autor a hlavní editor s úctou hlásí. Publikace je svými více jak tisíci stranami obsáhlá, ale je čtivá a přitahuje pozornost čtenáře přehledným rozdělením tematiky i jednotlivých kapitol a svým obsahem. Kniha poskytuje potřebné vědomosti z mnoha dalších oborů, které s dětskou chirurgii úzce spolupracují a jejichž znalost je pro dobrého dětského chirurga nezbytná. Autor a jeho spolupracovníci předkládají veškeré informace z každé části oboru na základě Evidence Based Medicine a vhodně je spojují s historickým pohledem. Poskytují tak ucelený pohled na vývoj oboru a potvrzují, že název „Současné trendy“ byl vybrán správně a obsahem díla je naplněn. Každá z kapitol také jednoznačně ukazuje, že dítě není malý dospělý a dětská chirurgie má svá nepřekonatelná specifi ka. Důkazem jsou chirurgická léčba vrozených vad, fyziologické odlišnosti dětského organizmu a v neposlední řadě i rozdíly v hmotnosti jednotlivých pacientů. Dětský chirurg musí umět přizpůsobit svou chirurgickou techniku a přístupy vyvíjejícímu se dětskému organizmu a být schopen vykonat stejně zručně chirurgicky výkon u extrémně nezralých novorozenců s porodní hmotností kolem 600 g, jako u robustních adolescentů. Se stonásobným hmotnostním rozdílem, stejně jako s většinou vrozených vývojových vad se chirurg dospělého věku u svých pacientů nikdy nesetká. Moderní trend publikace lze vidět také ve výběru autorů, kde se hlavní autor nerozpakoval přizvat ke spolupráci vedle renomovaných odborníků své generace, také mladší, odborně a vědecky zdatné kolegy nejen ze Slovenska, ale i z České republiky. Jsem přesvědčen, že po předkládané publikaci se zájmem sáhnou jak chirurgové většiny oborů dětského i dospělého věku, tak i specialisté z mnoha oborů pediatrie a praktičtí lékaři pro děti a dorost.