Srdeční selhání - postup na urentním příjmu

Lubomír Elbl - Petr Kala - Igor Kiss a kolektív

Klinický obor kardioonkologie se zaměřuje se na celoživotní péči o pacienty po onkologické a hematoonkologické léčbě s kardiovaskulárními komplikacemi a spojuje tak práci onkologa či hematoonkologa, kardiologa, angiologa, internisty i praktického lékaře. V péči oboru jsou i pacienti s primárními srdečními nádory.
 
Na počátku 70. let minulého století se objevily první informace o fatálním kardiotoxickém účinku chemoterapie obsahující antracyklinové deriváty. Během dalších deseti let byly publikovány velké randomizované studie, které vyhodnotily kardiotoxicitu těchto léků jako akutní, subakutní, chronickou a pozdní závažnou komplikaci jinak velmi efektivní protinádorové terapie, zejména v hematoonkologii. V současné době snad neexistuje onkologický léčebný režim, který by nevedl k nějaké formě kardiovaskulárního poškození. Od roku 1990 je zaznamenán strmý pokles onkologické mortality s nárůstem přežívajících po terapii, ale zároveň s rizikem rozvoje kardiovaskulární toxicity.
Většina kardiovaskulárních komplikací souvisí přímo s aktuálním podáním onkologického léčebného protokolu nebo k nim dochází v průběhu celé terapie. Mezi nejzávažnější projev kardiotoxicity patří poškození funkce srdce. Je častý zejména jako pozdní následek terapie řadu let po jejím ukončení u pacientů v remisi onkologického onemocnění a představuje závažný problém především u pacientů léčených v dětském a adolescentním věku.
Onkologická léčba ale výrazně zvyšuje riziko dalších kardiovaskulárních onemocnění. Zájem odborníků se proto obrací do oblasti arytmií, metabolického syndromu, ischemické choroby srdeční, srdečního selhání, cévních mozkových příhod apod.
Nová monografie předních odborníků oboru kardioonkologie se zaměřuje na pregraduální a postgraduální výchovu. Publikace cílí nejen na specialisty ve specializovaných kardiologických a onkologických centrech, ale především na velkou síť ambulantních lékařů, kteří musí pacienty převzít do dalšího mnohdy celoživotního sledování.

Vojtěch Melenovský - Josef Kautzner  a kol.

Chronické srdeční selhání je závažné onemocnění s vysokou morbiditou a mortalitou, jehož prevalence v České republice i Evropě významně narůstá. Diagnostika a léčba srdečního selhání jsou tedy celosvětovou zdravotnickou prioritou, vedoucí k rychlému vývoji nových léčebných přístupů. Klinika kardiologie IKEM má v problematice diagnostiky a léčby různých forem srdečního selhání dlouhodobé bohaté zkušenosti. Na základě mnohaleté každodenní praxe vznikla vlastní filosofie přístupu k srdečnímu selhání, formovaná novými studiemi a doporučeními Evropské kardiologické společnosti. Druhé, zcela přepracované a doplněné vydání publikace v plném rozsahu reflektuje současné poznatky, guidelines a moderní možnosti léčby. Zařazena byla řada nových kapitol, například problematika chlopenních vad, diabetu a obezity ve vztahu k srdečnímu selhání, taktika diuretické léčby, režimová opatření. Kniha se věnuje srdečnímu selhání velmi komplexně, od epidemiologie, přes zobrazovací metody, genetická rizika a moderní léčbu až transplantaci srdce a potransplantančí léčbu. Kniha zaujme kardiology, internisty, intenzivisty, praktické lékaře, ale i mediky a zdravotní techniky.

František Várnay - Pavel Homolka - Leona Mífková - Petr Dobšák

Kniha vychází z mnohaleté praxe autorů a je určena nejen lékařům provádějícím spiroergometrické vyšetření, ale i dalším odborníkům, kteří se setkávají s výsledky spiroergometrie a aplikují je v praxi, trenérům výkonnostních a vrcholových sportovců a studentům lékařských a sportovních fakult.

Bohatě dokumentovanou barevnou publikaci (71 tabulek, 225 grafů a obrázků) tak uvítají především kardiologové, internisté, tělovýchovní lékaři a pneumologové. Pro interpretaci výsledků vyšetření ji však mohou využít i lékaři posudkoví, praktičtí a rehabilitační, dále fyzioterapeuti zabývající se kardiovaskulární rehabilitací a zejména trenéři výkonnostních sportovců.

V úvodu jsou popsány fyziologické děje probíhající při zátěži a metodické postupy správného provedení spiroergometrie.
V dalších částech jsou podrobně a novým způsobem popsány jednotlivé parametry sledované v zátěžové i zotavovací fázi spiroergometrického vyšetření. Jsou při tom použity nové typy barevných grafů.

Samostatná kapitola pojednává o metodách stanovení obou ventilačních prahů a obsahuje i přehled laktátových prahů zejména ve vztahu k ventilačním prahům. 
V části knihy věnované kardiologii je popsána aplikace výsledků spiroergometrie u vybraných kardiologických nemocí. Obsáhlá kapitola se zabývá i kardiovaskulární rehabilitací, zejména popisem správného způsobu preskripce tréninkových parametrů pro různé modality aerobního vytrvalostního tréninku (kontinuální trénink s konstantní zátěží, intervalový trénink a excentrický trénink s konstantní zátěží) v rámci kardiovaskulární rehabilitace.

Závěrečná část pojednává o využití spiroergometrie ve sportovní medicíně – v ledním hokeji a ve veslování – a to k funkčnímu testování výkonnostních a vrcholových sportovců, optimalizaci tréninku a longitudinální kontrole jeho efektu. V kapitole o veslování je navržen nový spiroergometrický test, kterým lze stanovit schopnost dostatečně dlouho pracovat na vysokých procentech maximálního příjmu kyslíku.

Marián Fedor a kolektív

Tak ako predchádzajúce vydania príručky, aj táto poskytuje základné informácie pre rýchlu orientáciu začínajúcich lekárov, ktoré si môžu doplniť o svoje praktické skúsenosti, odborné odporúčania a najnovšie vedecké poznatky, pretože každá príručka už pri svojom vydaní sa stáva nedokonalou v dôsledku prudkého rozvoja vedy a výskumu a informačných technológií vrátane umelej inteligencie. V príručke uvádzame staré informácie potvrdené časom a štúdiami a pridávame nové informácie a názory, ktoré čakajú na overenie v čase. Jej rozsah a spracovanie je limitované, a to našimi schopnosťami a vedomosťami, rozsahom v dôsledku technických a finančných možností a cieľom finančnej dostupnosti pre všetkých, ktorí o ňu prejavia záujem. Chcem upozorniť, že príručka nie je manuálom záväzných štandardných postupov. Je odporučením a zdrojom informácií, ktoré autori získali z literárnych zdrojov a svojich praktických skúseností, ktoré treba konfrontovať so súčasnými poznatkami medicíny založenej na dôkazoch a záväznými odbornými odporučeniami. Autori nenesú právnu zodpovednosť za nimi poskytované informácie a odporučené dávky liekov. Nemožno vylúčiť chybu v ich interpretácii alebo názore, prípadne tlačovú chybu, pretože príručka nie je recenzovaná a jednotlivé kapitoly neboli oponentované špecialistami, expertmi. A nakoniec trochu filozofie. Postup a liečba sa stáva správnou až vtedy, keď dosiahne požadovaný výsledok, v našom prípade taký stav zdravia, ktorý zabezpečí čo najlepšiu kvalitu života našich pacientov. Každý pacient, choroba, stav sú jedinečné, v neustálom vývoji, plné objektívnych a subjektívnych vzájomných interakcií, ktoré nás musia nútiť prehodnocovať naše postupy, prístupy a liečbu. Verím, že príručka pomôže pri rýchlej orientácii a rozhodovaní v týchto situáciách, keď je každá pomoc dobrá.